Hluchoslepá spisovatelka
Není to tak dlouho, co byl hluchoslepý člověk pokládán za naprosto nevzdělavatelného.
– Jak by se mohl naučit číst, když nedokáže mluvit.
– A mluvit se nemůže naučit, protože neslyší.
– Prostě je to začarovaný kruh.
Lidé, kteří byli osudem takto zkrouhnuti, museli trávit své dny v různých ústavech. Důležitým mezníkem pro lidi takto postižené bylo rozhodnutí jedné ženy vystudovat Harvardovu univerzitu. A to už v roce 1904. Jak by to bylo možné? Helen Adams Kellerová prostě potkala toho správného člověka, který ji motivoval.
· Když bylo Helen sedm let, přišla do rodiny lektorka institutu pro nevidomé, která měla Helen učit.
· Anne Sulivan zprvu neměla příliš úspěchů ve své práci, ale pak se vše zlomilo a Helen dělala úžasné pokroky.
· Během několika hodin se naučila první tři desítky slov.
Díky Anne se Helen naučila dokonce i mluvit.Za naprosto fantastické považuji její znalost francouzštiny, latiny, řečtiny a němčiny.
Hlavní je nerezignovat
Na samém počátku stála u Helenina poznávání prstová abeceda. Ten, kdo chce něco sdělit, vyťukává svými prsty do dlaně příjemce svou zprávu. Pak se Anne naučila dokonce odezírat svými prsty ze rtů. Krom toho napsala i dvanáct knih.
Jak toto onemocnění vzniká? Trojím způsobem.
1. Genetika – pokud má dítě vrozenou poruchu, nastává postupná ztráta těchto smyslů.
2. Stárnutí– vysoký věk někdy způsobí snížení funkcí jednotlivých smyslových orgánů.
3. Virová infekce– plod v matčině těle byl napaden virem zarděnek.
Ale na příkladu statečné Helen je vidět, že se člověk nemá nikdy vzdávat a má jít za svým cílem. Dnes už není život hluchoslepých tolik složitý.
Mohou se například přihlásit do nějaké organizace, která jim pomůže
– dosáhnout vzdělání a zaměstnání
– kontaktovat osoby a organizace, které se touto problematikou zabývají
– navázat styky s osobami podobně postiženými.
Pomocnou ruku nabízí organizace – Klub přátel červenobílé hole.