Uvažujete o pořízení solinátoru, tedy zařízení, které v bazénu rozkládá slanou vodu na sodíkové a chlorové ionty, a tím ji desinfikuje? Pak budete potřebovat nakoupit mořskou sůl, zbavenou většiny minerálů, zejména jódu, který by vodu v bazénu barvil dohněda.
Je levná – pro provoz solinátoru je mořská sůl skutečně levným zdrojem. Navíc je dobře dostupná a v podstatě nevyčerpatelná, protože soli je v mořích a oceánech neustále obrovské množství. Se solí se nemusí nijak šetřit, je to jedna z nejrozšířenějších chemických sloučenin v přírodě. Pro chlorování vody v bazénu pomocí elektrolýzy vystačíte s velmi malou koncentrací soli, která odpovídá přibližně jedné desetině množství soli rozpuštěné v oceánech. Konkrétně jde o množství tří kilogramů na kubík vody, tedy např. pro kruhový bazén o průměru čtyři metry, a výšce hladiny 75 cm to znamená 28 kg soli.
Sůl není toxická – výhodou desinfekce vody solinátorem je i to, že se k tomu nepoužívají chlorové tablety chlornanu sodného. Ten je poměrně nebezpečnou chemikálií, a musí se dávat velký pozor, aby se k němu nedostaly děti nebo zvířata. Sůl je naopak naprosto neškodná, a pokud jí zvíře či děti ochutnají, ihned jí vyplivnou a nic se nestane.
Vypařování vody bez soli – každý den se z bazénu výše uvedené velikosti vypaří přibližně 50 – 70 litrů vody, to je docela hodně, proto se doporučuje bazén zakrývat v době, kdy se v něm nikdo nepohybuje, krycí plachtou, aby se vypařování vody snížilo na minimum. Pokud ovšem bazén využíváte často, počítejte s tím, že vodu budete dolévat v poměrně velkém množství. Budete však dolévat pouze vodu, a je-li ve vaší nádrži v provozu solinátor, sůl dosypávat nebudete, protože ta se s vodou neodpařuje. Na tomto principu je také založeno získávání mořské soli v přímořských oblastech, kde se ponechá voda v mělkých nádržích, a zatímco se odpaří čistá H2O, sůl zůstane usazená na dně, odkud se následně sbírá.