Niklu

Není taška jako taška

Než my lidé někam vyrazíme, obvykle se zamýšlíme nad tím, co budeme cestou a v jejím cíli potřebovat. A podle toho, co nás napadne, se pak také vybavíme vším potřebným. A pokud nejdeme jenom nalehko někam do sousedství, obvykle si to potřebné naskládáme do nějaké tašky, aby se nám to neslo lépe. A i když se domníváme, že na cestu nebudeme potřebovat nic, stejně si mnohdy nějakou tu tašku vezmeme. Třeba i jenom tak pro jistotu, kdyby se někde náhodou vyskytlo něco, co by stálo za odnesení. Mohli bychom se nachomýtnout k nějaké výhodné nabídce, mohlo by se něco nečekaného přihodit, a tak neuškodí, když s sebou nějakou tu tašku máme. Není to žádná zátěž a mohla by se hodit.

Tašky jsou tedy našimi věrnými průvodci. Někdy nosíme pořád ještě ty igelitové, někdy ale klidně i ty plátěné, papírové nebo zhotovené z netkané textilie. A někdy je nosíme, aniž bychom si uvědomili, že mají takové tašky ještě jiný účel, než je jenom nošení něčeho. Když se na takovou tašku podíváte, najdete na ní často nějaké logo. Nebo krátký slogan. Nebo název nějaké firmy. Nebo něco takového. A proč to na takové tašce bývá? Z docela prostého důvodu. Někdo se tím propaguje.

Když si takovou tašku koupíte, dá se předpokládat, že je na ní značka obchodu, ze kterého ji máte. Když ji od někoho dostanete, je zřejmé, že tam je to, co tam chtěl mít dárce, který ji vaším prostřednictvím pustil do světa. V každém případě jde ale o spojení praktické věci, jíž je ona funkční taška, s nějakou reklamou. A je tomu tak proto, že se reklamní tašky Promodarky prostě osvědčily. Kdyby totiž někdo platil za jinou reklamu, kdo ví, zda a jak by se tato ujala. Kdyby někdo nutil cizí lidi, aby ho propagovali, neuspěl by. Ale když dá někdo někomu k dispozici takovouto tašku, stane se z jejího uživatele vlastně chodící reklama. A to se často náramně hodí.